Almin svět

Snídaně u Tiffanyho. Přiznávám se, že můj kulturní přehled poslední dobou lehce zaostává. Výběr filmů, knih a všeho, co se umění týká, je zúžen.  Je pravda, že ranní a dopolední program Déčka postupně zabíjí moje mozkové buňky. Nechci se pouštět do rozboru jednotlivých primitivních mrňavých a kreslených postav, a už vůbec ne do textů úvodních písní. Z výše uvedených důvodů si tudíž Rákosníčka pouštíme za odměnu. I v tomto milém, laskavém, moudrém a celkově úžasném večerníčku mě za uši zatahala věta, kterou budu muset Anýzovi - až přestane na Rákosníčka koukat s otevřenou pusou a odstraňovat vše, co jí brání ve výhledu - vysvětlit a přeformulovat.  Bohdalka přívětivým hlasem na konci dílu o nebeském střelci poučí malé diváky o tom, že štěstí se nedá ulovit, štěstí si přece musí každý zasloužit. Znám několik hodných lidí, kteří se můžou přetrhnout, aby si něco zasloužili, ale o štěstí tedy v jejich případě nemůže být řeč. To je možná ta nespravedlnost, o které Ráko