Almin svět

Pohádka máje. Mám ráda květen. O dost víc než třeba leden nebo září. Je to prostě hezký měsíc s hezkým jménem a byla bych moc ráda, kdyby těch květnů bylo dvanáct. Sice je tu takové předzvěstí plavkové sezóny, tudíž i nejsebevědomější žena se lehce zachvěje, že bude odhalovat svoje tělo (v rámci slušnosti) a možná nepatrně zauvažuje o nějaké té dietce. Jarní detox ráda nemám, je to skoro jako povinnost na Nový rok oficiálně ohlásit svoje předsevzetí. Tak i s jarem se skoro najisto počítá s tím, že shodíte zimní faldy a budete se v rámci té jarní euforie čistit. Určitě to má svoji logiku, ale stresuje mě to! Já z euforie spíš dostávám chuť k jídlu ještě větší a to teplé povětří úplně nabádá k tomu, abyste si někde na čerstvém vzduchu dali kávu či vínečko a k tomu něco na zub. A zeleninu tím rozhodně nemyslím. Jsou teda momenty, kdy o detoxu vážně zauvažuju. To si třeba jdete zkusit úchvatné šatičky do kabinky, trochu arogantně šáhnete po velikosti, která se ještě

Vše o mé matce. Když je člověk nemocný, tak je tak nějak sentimentálnější. Začne se litovat, pozorovat a napadají ho chmurné myšlenky. Když je člověk matka, tak na to nemá čas. Úplně nejhorší kombinace je nemocné dítě - nemocná matka. Pak ta rovnice vypadá asi takto - nemocné dítě + nemocná matka = otec doma. To je v případě, že matka nemůže vstát z postele a i pomyšlení na zvednutou ruku je fyzicky náročné asi jako výstup na Sněžku. Matky jsou ale od toho, aby utěšovaly, chlácholily, říkaly, že to přejde, že to nebolí a že lux je kamarád. Matky jsou od toho, aby nespaly, poslouchaly nepravidelný dech, předcházely udušení. Vymýšlely způsoby možné i nemožné, jak do dítěte vpravit kapičky, sirupky, čípky. Zbytek mozku matky pak funguje asi tak na 5 %. A rekonvalescence není jako, když v omluvence proběhne formulka 14 dní bez TV. Je blesková až skoro nepatrná.   Nene, na litování není čas. Jen možná někdy v pauzičce, v mikrookénku, je to spíš taková vzpomínka. Jak

Love story? Když vidím zprávy o mladících, co vešli do svojí třídy a všechno to tam postříleli, tak přemýšlím o tom, jestli zrovna ve své hlavě hráli jednu ze stupidních stříleček nebo jestli se od rána do večera dívali na americký akčňáky. Jestli to, že komiksová figurka vstane a jde bojovat i po 20ti násobném průstřelu všech částí těla, způsobí deformaci psychiky a vytvoří falešný pocit nesmrtelnosti?!? Moc si z dětství nepamatuju, ale vím, že Simpsonovi jsme měli zakázané, aby nám to nekazilo vkus a místo toho jsem poslouchala neděli co neděli Makovou panenku na kazeťáku. Pokud by mi Makovka zdeformovala psychiku, tak bych teď žila s nějakým labilním neschopným chcípákem, co je pětkrát týdně v hospodě. Anýz ji miluje, takže si klidně troufnu na psychologický rozbor jednotlivých postav. Maková panenka je fortelná ženská, co si vždycky ví rady. Klidně seřve i Měsíčka, když fňuká v trávě. Svoje postřehy si ověřuje u chytré makovice, co vypadá, že už pamatuje něk