Almin svět

Červencové ráno. Dost deštivé ráno. Tak jizerohorsky deštivé, takže vlastně trochu monzunové. My se vydali na výlet do Liberce do ZOO, tak jako každý rok, už asi postý, abychom stihli lachtany v 11. Shodili jsme tepláky a roztrhaná trička, plastovou obuv a byli jsme zase chvilku lidi. Déšť nabral sílu lijáku, takže jsme na kruháku dole v Tanvaldu projeli jednou dokola a vraceli se zpět do ne-civilizace. A protože to klouzalo a protože se bála, protože se vždycky bála sjíždět tou šílenou cestou, tak sjel vůz a za ním šla výprava. A celé Jizerky slyšely: já jsem taková krááááááva! Proč jsem si brala lodičky???? Já jsem takovej deebiiiiil! A loukou kráčela jedna z nejkrásnějších ženských na Kladně s podpatkama v jedný ruce a dlouhou sukní v té druhé a nadávala jako špaček. Podpatky sundávala jenom, když se odebírala na lože. Taky mi nezapomněla vtloukat do hlavy, že se musím každý den nalíčit, protože všichni nemusí zrovna vědět, že mám blbou náladu a v noci jsem toho moc nenaspa

Znáte takové ty meditační poučky pro začátečníky – sedněte si, zavřete oči a představte si, že jste na klidném místě?   Jsem tam. Vždycky na stejném. Sedím v houpacím křesle, všude kolem mě louky a lesy. Naprosto přítomně cítím tu letní vůni posekané trávy, slyším cvrčky a vítr v korunách těch ohromně vysokých smrků na kopci, taky slyším, jak zurčí potůček a zpívají ptáci. Takový klid, že s každým nádechem vás to celé prostoupí… Máte nějaké místo, které vás tak magicky přitahuje, že při každé bezvědomé příležitosti, si tam utíkáte, je to dějiště bezpočtu barvitých snů, příjemných i těch můronočních? Znáte ho tak detailně, že byste z fleku na plátně vystřihli jeho dokonale věrnou kopii, včetně vůní, zvuků, textury a atmosféry? Omnia mea mecum porto. Všechno své si nosím sebou. To, co jste prožili, vám nikdo nevezme. To, jak si věci pamatujete, je mnohokrát o dost lepší, než to, jak se to doopravdy stalo… vždycky jsem obdivovala lidi, co ztratili svůj domov. Že už nikdy ne