Šaráda
Někdo moudrý řekl (a bylo to určitě někde na internetu), že nemůžete všechny uspokojit, protože nejste sklenice nutelly. A i když se někteří snaží téměř celý svůj život jako blázni, aby se tou nutellou stali, stejně se vždycky najdou ti, co by radši jahodovou marmeládu nebo arašídové máslo. Ty nepůjdeš na vejšku? Ne? Hmm. Ale měla bys! Ty půjdeš na vejšku do Hradce? A proč ne do Prahy? Praha je lepší! Ty chceš učit? Faaakt? Ale víš, že je tam málo peněz… Čím jste mladší a větší cíťa, tím nad odpověďmi na dotěrné otázky víc hloubáte. Přemýšlíte, jestli v nich třeba není kousek pravdy. Pak se začne vkrádat staré známé „a třeba bych přeci jenom mohla…“ Čím jste starší a větší cynik, máte stále více chutí poslat tazatele do příslušných míst s tím, že to absolutně není jejich starost. O to víc, že tazatelé většinou ani nepatří do vašeho blízkého okruhu lidí, jejichž názor by vás měl zajímat. Horší případ je ten, kdy i otrlý a starší cynik podlehne našeptávačům ze všech