Vánoční koleda
Vánoce mám ráda, to už jsme si řekli…i když se letos dost vydatně pokoušely o moje psychické zdraví, i přesto je mám ráda. Dokonce i bez sněhu, ve 12 stupních nad nulou a mlze. Pořád je mám ráda. I v momentech, kdy po úporném, nočním a hrozně tajném strojení stromku, vám dítě hned po probuzení a za běhu kamery pro rodinná videa v přímém přenosu řekne, že se mu stromek nelíbí a že ho nechce. Sice téměř plačíc a zoufalá, i tak si opakuju, že Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky. Protože se vždycky to kouzlo dostaví tak nějak samo. Výrazně tomu sice pomáhá nadspotřeba skořicových/jablečno-punčových/vanilkovo-hřebíčkových a jiných svíček limitované edice. Taky nepřekonatelný brsalát a řízky všeho druhu, který nikdo jiný neumí tak, jako dedýna, a vanilkových rohlíčků, s nimiž se marně snažím napodobit pekařské umění mamánka. Prostě všechny ty jistoty, co už jsou zakódovány od dětství, sedí si tam v nitru a čekají jenom na ten jeden den, kdy zacinká zvoneček a večer po vrcholu obžerstv