Králova řeč
Když byl Anýz ležák, jehož největším umem bylo břinknout do plastového řetězu, který bezdůvodně řval většinou ve 3 v noci, tak jsem se modlila (občas nahlas): ať už, proboha, mluvíš a dokážeš mi říct, proč řveš!!! Nevím, kdy a jak se to stalo, ale Anýz má asi největší slovní zásobu z celé MŠ, učitelky se rozplývají, a já tak přebíhám mezi puboši ve škole, jejichž vyjadřování a reakce mě stojí asi tak 80% energie ve výkonu, a hvězdou Anýzem, který si právě a dost důrazně utváří svou osobnost, při čemž naráží na moje „býčí zásady“. Je několik momentů, kdy nejen, že se moje slova míjí účinkem, ale tak nějak podivuhodně odplynou, zašumí a odfouknou se, případně zametou pod sofa. 1. VYDRŽ. Následuje buď zopakování jejího požadavku po 376. Nebo vzdorovitější „ale já nevydržím!“ 2. NELÍTEJ. Myslím, že v trase 3+1 našeho bytu je nepřekonatelný šampion, co do rychlosti, tak do počtu naběhaných km. 3. CHCEŠ NA ZADEK?! Odpověď je většinou záporná, ovšem