Almin svět

Někdo to rád horké. Četla jsem článek - ano, jsem hrozně vzdělaná matka na MD, a ano bylo to v nějakém lifestylovém časáku, co mi leží na WC, kde jedině mám chvilku klidu si ho po částech přečíst.   Článek o tom, jak je dneska těžké být matkou. Ne, že by to v jiných dobách bylo nějaké terno nebo procházka růžovým sadem, ale v té naší je na matky vyvíjen takový tlak, že jen odolní jedinci vytrvají!  Ne, nemám sebelítostivou, ani intelektuální chvilku - tu už jsem neměla dlouho. Jen přemýšlím, jestli je někde nějaká virtuální porota, jako třeba v krasobruslení, kde na konci zvedají ty čísílka a hodnotí umělecké provedení a jestli někdo nespadl. Před porodem jsem byla celkem dlouho doma a kromě stěhování fyzického jsem se snažila poctivě připravit na novou životní roli a přestěhovat si v sobě několik postojů, zažitých stereotypů a vymezit se. Protože bez dítěte se vymezuje jedna radost. Byla to asi poslední chvilka, kdy jsem navštívila ty vykojené a bezmozkoidní dis

Čistá duše.     Babička mi v dobách mého bezstarostného mládí dost často připomínala moji neorganizovanost. Dobře, říkala, že jsem bordelářka! Děda ji krotil, tvrdil, že se v životě ještě nauklízím dost. Když jsem měla z neutěšeného chaosu udělat útulný pokojík, nebo snad nedej bože umýt boty, protočila jsem většinou oči až ke stropu a neochotně šla. Byla taky možnost, že když jsem to dostatečně dlouho neudělala, udělal to někdo jiný...       Jak říká můj mamánek, domácnost je pěkná pakárna. Člověk dokola dělá práci, která buď není vidět, anebo je vidět jenom chvíli. Nicméně ji dělá, protože mu nic jiného nezbude. Třeba, když spolu s kočkou spadne i dvoumetrová hromada nevyžehleného prádla, nebo Anýz provokativně sebere chuchvalec prachu, či svým pseudo uklízecím setem zamete solidní hromádku. To se prostě seberete, a jdete. Je čas. Zpět ke strojům. I když na pár kousků z té dvoumetrové hromady jste již zapomněli, že je vůbec máte, a chuchvalce se v rozích za deset min