Terapie láskou
Vždycky, když si nanáším na tvář nový obličej, mám starosti, jestli se mi náhodou nerozmaže linka, nezaleskne čelo, nebo si nesním rtěnku dřív, než ji spatří veřejné oko, říkám si "proboha, proč to holka děláš?... Mohla by ses místo toho v klidu nasnídat, nebo si vypít kávu, kterou už bezmála 2 roky piješ stejně vždycky studenou. Mohla bys opětovat Anýzovo baf s větší vervou a ne s řasenkou v oku... nejsem si jistá, zda prodavačka v Albertu nebo lektorka na cvičení pro batolata ocení moji snahu. Ani soused ve výtahu mi nikdy neřekne - super barva rtěnky, co je to za značku? Můj muž mi většinou připomene něco v tom smyslu - jdeme se podívat na kachničky, ne na módní přehlídku. Nicméně ten stejný muž dokáže přijít, většinou když jsem v pyžamu, vlasy třetí den nemyté, pleť bez známky údržby, a říct: "Víš, že seš krásná ženská?" Zasměju se (někdy dost hystericky) a odvětím, že se asi zbláznil. Ale někde hluboko uvnitř se moje ženské ego zatetelí radostí, že to asi