Psycho
Od novýho roku jsem si celkem pětkrát přepsala kolonku ZAČÍT CVIČIT v diáři. Mám totiž systém! Co splním, odškrtnu, a co nesplním…to přesunu. Pojďme si připomenout, že touhu se neustále hýbat, hopsat a protančit se dnem, jsem ztratila tak v devíti. To jsem na sobě měla naposledy minisukni. Žabičkovou. Protože jsem sečtělá a studovaná, vím, že se člověk musí starat jak o tělo, tak o ducha. Jóga mě vždycky fascinovala. Ty vyštíhlený a vyrýsovaný ženy, co si dají nohu za krk, stojí na hlavě, popírají gravitaci a hlavně všechny ty pohyby dělají s takovou lehkostí, jako já popíjím kávu. Ale… Všechny ty blahodárný účinky na duši, klid, harmonie a smíření, to mě teda vždycky dost nudilo… za zvuků zurčícího potůčku jsem se rozhlížela po hodinách, a nenápadně hledala východ. Pár pokusů tu totiž bylo. Zvlášť údernou dvojici jsme tvořily s mojí milou nejmenovanou. S oblibou jsme rozkládaly jogínský skupinky svým hihňáním, když jsme se na pokyn „ZAVŘETE OČI A ZVEDNĚTE LEVOU RUKU A PRAV