Terapie láskou

Vždycky, když si nanáším na tvář nový obličej, mám starosti, jestli se mi náhodou nerozmaže linka, nezaleskne čelo, nebo si nesním rtěnku dřív, než ji spatří veřejné oko, říkám si "proboha, proč to holka děláš?...  Mohla by ses místo toho v klidu nasnídat, nebo si vypít kávu, kterou už bezmála 2 roky piješ stejně vždycky studenou. Mohla bys opětovat Anýzovo baf s větší vervou a ne s řasenkou v oku... nejsem si jistá, zda prodavačka v Albertu nebo lektorka na cvičení pro batolata ocení moji snahu. Ani soused ve výtahu mi nikdy neřekne - super barva rtěnky, co je to za značku? Můj muž mi většinou připomene něco v tom smyslu - jdeme se podívat na kachničky, ne na módní přehlídku. Nicméně ten stejný muž dokáže přijít, většinou když jsem v pyžamu, vlasy třetí den nemyté, pleť bez známky údržby, a říct: "Víš, že seš krásná ženská?"  Zasměju se (někdy dost hystericky) a odvětím, že se asi zbláznil. Ale někde hluboko uvnitř se moje ženské ego zatetelí radostí, že to asi opravdu bude láska, která je slepá a je jí jedno, kolik vám je, kolik vážíte nebo jestli jste andílek Victoria Secret.

Tenhle pocit vás tak nějak rozehřeje, posílí vaše sebevědomí a určitě vyplaví něco, pro co mají lékaři nějaký pěkný latinský název. Chápu, že sebeláska je strašně důležitá a bez ní to nejde, ale občas při pohledu do zrcadla, počítání šedivých vlasů nebo zatahování břicha do vysněných šatů, to člověku tak nějak úplně nejde. A pak přijdou složitější chvíle, než rozhodování, jak sladit svetr a náušnice, a podpora je víc než nutná. To pak ti muži, co většinou vyčerpají veškerou slovní zásobu již v 10 dopoledne, a co vypadají, že je nerozhází ani třetí světová, přijdou a řeknou přesně to, co potřebujete slyšet. Něco, co vám zahojí všechny rány a pošťouchne vás to ke krokům, na které jste marně hledali sílu.

Jasně, že jsem ráda jako Amazonka, co zvládne všechno sama, zatluče si hřebík na obraz, který sama namaluje. Naloží týdenní nákup spolu s dítětem do vozu a v podstatě chlapa nepotřebuje, ale...i ta největší feministka a nezávislačka ve mně připustí, že občas je fajn, nechat se hýčkat, být trochu neschopná a hlavně hodně milovaná.