Vánoční koleda

Vánoce mám ráda, to už jsme si řekli…i když se letos dost vydatně pokoušely o moje psychické zdraví, i přesto je mám ráda. Dokonce i bez sněhu, ve 12 stupních nad nulou a mlze. Pořád je mám ráda. I v momentech, kdy po úporném, nočním a hrozně tajném strojení stromku, vám dítě hned po probuzení a za běhu kamery pro rodinná videa v přímém přenosu řekne, že se mu stromek nelíbí a že ho nechce. Sice téměř plačíc a zoufalá, i tak si opakuju, že Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky. Protože se vždycky to kouzlo dostaví tak nějak samo. Výrazně tomu sice pomáhá nadspotřeba skořicových/jablečno-punčových/vanilkovo-hřebíčkových a jiných svíček limitované edice. Taky nepřekonatelný brsalát a řízky všeho druhu, který nikdo jiný neumí tak, jako dedýna, a vanilkových rohlíčků, s nimiž se marně snažím napodobit pekařské umění mamánka. Prostě všechny ty jistoty, co už jsou zakódovány od dětství, sedí si tam v nitru a čekají jenom na ten jeden den, kdy zacinká zvoneček a večer po vrcholu obžerství si dáte ještě nášup a Libušku k tomu. Všichni jsou tak nějak dojatí a spolu a dějí se zázraky, jakože třeba přijede kolo se šlapkami přesně z dopisu pro Ježíška.

Nemám ráda to období po tom.  Ano, můžete se polévat novými parfémy, patlat krémy a spokojeně si číst v nových knihách – v mikrosekundě, než usnete. Můžete se poplácat po ramenou, jak jste to výborně logisticky i jinak zvládli. Nemusíte tak 3 – 4 dny vařit, vůbec! Můžete požívat luxusu vánočních prázdnin, lepší či horší nabídky pohádek, z kterých tu nejoblíbenější stejně nikdy neuvidíte, protože musíte po pětisté sedmé koukat, jak Krtek zachránil vlaštovku. Jo, je to bájo i pak. Ale stejně se dostaví taková divná prázdnota. Letos jsem na to přišla! Po Vánocích mi totiž chybí TÉMA! 

Letní květinová zátiší střídají podzimní šišky a lístečky a pestrobarevné dekory, ty potom lehce přetřete dobíla, přidáte hvězdičky a zvonečky a vločky, dva tisíce svíček a pak…no pak prostě nastane mezidobí nicoty. Do Velikonoc daleko, v lednu hyacinty nebo tulipky taky vypadají trochu předčasně (i když si Albert myslí něco jiného), na hvězdičky už se koukat nechcete a tápete. Stejně tak, jako s předsevzetími, která už si dávat nechcete, abyste se neuvrhli do větší depréze než loni. Tak s čím do nového roku? Bez hvězdiček, vloček, bez plánu a bez úkolů???