Holky z kalendáře

-
Holky z kalendáře.
Když chodím jen tak po ulici a nemám zrovna jinou práci (jako chytat dudlíky nebo tišit neutišitelné), tak šmíruju kolemjdoucí. Ženy. Většina z nich si asi myslí, že „blbě čumím“, ale já prostě zkoumám a hodnotím. Jsem taková. Dělám to i v dopravních prostředcích nebo obchodě (tam se teda ale musím soustředit i na jiné důležité věci). Opomenu fakt, že v kladenských dopravních prostředcích je opravdu velká koncentrace divných, ušmudlaných, ošklivých a někdy i páchnoucích lidí, na které je lepší se nekoukat…
Krása je pomíjivá a individuální a asi vlastně není ani důležitá. Rozhodně neznamená, že ten člověk za něco stojí, ale.. ALE! Včera jsem šmírovala přede mnou jdoucí paní – možná slečnu – věk neurčitý. Vlasy vstala šla. Sukně modrá. Legíny neurčité barvy. Návleky (v srpnu?). Tenisky  pestrobarevné (neběžela, tak mi běžecké tretry přišly trochu navíc). Hadrový  batoh neurčité barvy (možná jela kempovat). Povzdechla jsem si. Pravda, možná na chvilku mě napadlo, že zatímco já klopýtám po rozsekaném chodníku v botičkách na klínku, ona by asi před možným nebezpečím ladně utekla. ALE!
Pokud bych si měla oblíknout fialové triko k oranžové sukni a modrým punčocháčům, budu asi nervózní. Jsem nervózní, i když Anýz má všechna vhodná barevně kombinovatelná bodyčka zrovna ve špíně a já musím zvolit neladící kombinaci. Možná je to nějaká úchylka.
Je mi ale smutno, když neladící matky táhnou za ruku stejně neladící dítě, které už asi napořád bude žít v tom, že květované elasťáky, kostkovaná sukýnka a pruhatá bundička jsou úplně v pořádku.
Kombinovat nekombinovatelné si může dovolit akorát Carrie Bradshaw – rsp. Patricia Field, která ji obléká. O Carrie si můj muž myslí, že je to nejošklivější žena na světě. Proto si vzal mě.
Nakupuju ve výprodejích, někdy v sekáči. Doma nosím tepláky a triko. Ale vždycky musí ladit.

P.S. Na obálce proslulého zářijového čísla americké Vogue z roku 2004 jsou mezi 9 supermodelkami hned 2 Češky.  Anna Wintour označila mimo jiné i je za budoucnost módního průmyslu.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Fat boy slim

-
Obrázek
Když jsem byla malá (no dobře, trochu eště v pubertě... dobřeee, velice zřídka i teď), představovala jsem si, jak si večer lehnu, ráno se vzbudím a budu krásná, štíhlá, obdivovaná, a všechny faldy a nerovnosti a ošklivosti prostě zmizí. Puf! Lepší a krásnější já, bez námahy, bez odříkání, zázraky na počkání, nemožné přes noc. Překvapivě se mi to teda nikdy nepovedlo... Řekněme, že se u nás doma vždycky dobře jedlo. No řekněme, že se jedlo dost a zrovna vločkama a klíčkama jsme se neládovali. To si pak člověk vypěstuje k čemukoli dobrýmu, čti šíleně sladkýmu, tučnýmu a kaloricky mimo tabulky, ten úplně nejvíc nejkladnější vztah. Víte, jak se říká, že v létě si tělo říká o lehčí stravu a má potřebu se víc pohybovat. Tak léto pro mě teda dost dlouho znamenalo předzrahrádky, vysedávání, latíčka, koktejly, zmrzliny všech chutí, tvarů a podob (s dětmi jsem si škrtla všechno uvedené, kromě zmrzliny…) Víte, jak se říká, že ve stresu člověk hubne, protože ze všech těch starostí nemá na jí
Přečti si »

Teorie všeho

-
Obrázek
Já chci, já chci! Vy furt jenom něco chcete, něčeho se dožadujete, ale co já bych chtěla, to je vám úplně jedno! A co bys teda chtěla, mami? Noo, co bych chtěla, co bych chtěla... Stačilo by mi málo, samozřejmě, ne jako vám! Tak bych třeba chtěla, abyste se furt nehádaly. Hádáte se kvůli blbostem, a to mě hrozně rozčiluje, ty blbosti a maličkosti... úplně nepodstatný! Lidi se dost hádají kvůli maličkostem, mluví stejným jazykem, mají třeba úplně stejně názor a stejně se dohadujou. Taky bych chtěla, abych nemusela pořád bojovat, s vámi, o to kdo je silnější a kdo má pravdu, kdy se půjdete převlíknout, kdy uklízet hračky, kdy spát... se sebou, kdy mám bejt zásadová a kdy už je to úplně jedno...kdy mám bejt drsná a kdy chápavá a přepínat se mezi tím jako robot. Taky bojovat s blbostí je úplně na ... prd! Dost bych chtěla, abych vám nemusela vysvětlovat nesmyslný věci, co sama nechápu.  Chtěla bych se umět naklonovat, abych stíhala všechny Adély, co mám v hlavě, a nestálo mě to psychický z
Přečti si »

Bobule

-
Obrázek
… jen, co vyperete padesátoušestou pračku po návratu domů ze Šumavy, což může vyvolat myšlenku, že tam s vámi bylo ještě další 18 lidí a ne dva dospělí a jeden mrňous, už zas přemýšlíte, co sbalit na Moravu, kde bude určitě hezčí počasí. Ještě si tedy dáte mezipřistání v Brdech, kde hned za vrátky začíná kopec a skončí asi po 6 km, a kde vás děda vezme na procházku do lesa a vrátíte se po 4 hodinách, protože děda terén zná a zabloudit nemůže, a všechny cesty vedou dolů (jak brilantní myšlenka), až na to, že vyjdete o vesnici dál… Tak hned po tom, a několika ujištění, že jižní Morava je vlastně takové Holandsko, tudíž placka, tudíž ráj cyklistů – myslím, že na tenhle slogan mají asi ochrannou známku (a možná taky – „terén vhodný i pro ty nejmenší“), vyrazíte vstříc postrachu všech motoristů D1. Překvapivě, cestu trvající 5 hodin zvládal nejlíp Anýz, jehož záliba v básni o řepě stoupala s počtem najetých kilometrů, a který si velmi oblíbil pumpy, protože záchody jsou vzrůšo
Přečti si »