Ti druzí

Ti druzí.

Musela jsem si koupit novou Elle. Nutně jsem ji potřebovala. Módní bible podzimu. Momentálně je Bible na záchodě, protože je to jediné místo, kde mám „klid“ si něco přečíst. Můj muž vždycky protočí oči, proč proboha utrácím stovku za časák, kde :  jsou jenom reklamy, ošklivý hubený ženy a věci, co si nemůžeš dovolit. No. Má tak trochu pravdu, asi. I když nerada přiznávám, že má pravdu, zvlášť ve věcech módy a jiných životně důležitých momentech.

Sex ve městě jsem viděla asi tak stokrát. Všech 6 řad. Samozřejmě mě baví ten humor a nebojácná a vtipná Samantha a cynická Miranda, ale nejvíc mě baví Carrie, která do svého šatníčku vtěsnala všech asi tak miliondvěstě designových outfitků a ještě asi tak dvojnásob Manolek, a pak si jen tak v děsně ležérním modelu, či noční košili sedla ke svému Macovi (čti notebooku) a s dohořívající cigaretou v popelníku při pohledu z okna v newyorském bytě na dobré adrese naťukala nějakou intelektuální větu. Větu, která obsahovala veškerou moudrost světa: Kdy hledání toho pravého bude u konce? Strašně jsem chtěla být takhle ležérní. A taky jsem asi strašně chtěla, aby mi slušely pánský spodky, jako kdyby to byly krajkové kalhotky a pánská košile s páskem, jako by to byly šaty od Diora.

Sedím ve svém kladenském bytě bez cigarety, v mikropauze než Anýz dokončí svoji odpolední spací chvilku, v teplákách, a koukám maximálně na Chumlu, která se právě protáhla a z jedné chrnící polohy přešla v druhou.

Nevím, jestli je to vrozený neklid, nebo obyčejná lidská věčná nespokojenost, která neustále vrtá a dloubá někde hluboko v nitru a našeptává. Jsem tam, kde mám být? Dělám tu pravou práci? Žiju ten správný život? Neměla bych se poohlédnout někde jinde?

Učila jsem, jak jsem nejlépe uměla a potajmu si myslela na nějaké „kreativnější“ zaměstnání. Že bych třeba milionářům zařizovala jejich vily. Že bych třeba vyráběla strašně originální šperky a prodávala je za těžké peníze. Že bych třeba byla spisovatelka, co sepíše bestseller, nebo že bych procestovala celý svět, nasbírala životní zkušenosti a pak z toho třeba natočila film.

Když jsem letmo prolistovala Bibli a narazila na podzimní outfity, co nesmějí chybět ve vašem šatníku. Dobré podniky, které rozhodně musíte navštívit. Či vzrušující destinace, co stojí za to. Tak jsem si povzdechla. Tak letos zas nic. Nic z toho nebudu mít.

Babička, která mi od útlého věku vštěpovala dost cynické rady, mi radila: Vdej se pro peníze! Láska vyprchá, peníze zůstanou! S dědou toho vždycky měli tak akorát, měli se rádi a byli spolu 51let. Pokud tu radu vštěpovala i mámě, tak ti letos oslavili 40. výročí a taky zrovna nevlastní nadnárodní korporaci. A já? Jsem ji samozřejmě taky neposlechla.

Protože i nespokojení králíčci mají vždycky na křižovatce výběr minimálně dvou cest. A pokud mají silně vyvinutou intuici, tak si určitě vždycky vyberou tu správnou.