Deváté srdce

Deváté srdce.

Kdysi v pravěku mého náctiletého života, kdy jsem ještě, krom dlouhého vlasu, měla spoustu ideálů, rozervanou duši básníka a slabost pro nesprávné muže, jsem si poznamenala:  kolik stojí nový život se starým srdcem?  Co jsem tenkrát věděla?! Staré srdce jsem teda opravdu mít nemohla a v porovnání s dneškem ten nový život začínal každý nový den. Samozřejmě se nabízí i možnost, že již tehdy jsem byla pronikavě vnímavá, moudrá a vlastně tak trochu geniální. No…

Dnes toho o životě nevím o moc víc, jenom to srdce trochu víc okoralo, je trochu víc sešívané a čas od času bolí. Ne z nešťastné lásky. Ne obrazně. Ne dramaticky a rozervaně. Prostě bolí. Hmatatelně. Tíživě. Dusivě. Jako kámen kdyby vám seděl na hrudníku. Bolí.

Vzhledem ke svému (ještě ne tak vysokému) věku jsem vyřadila možnost, že se o mě pokouší infarkt – i když jsou situace, kdy se Anýz hodně zasnaží a tepová frekvence se rovná závodníku Formule1 (můj muž promine, teď si fakt nevzpomenu ani na jedno jejich jméno). Vyřadila jsem i možnost, že je to výsledek mého bujarého mladého života – zas tak bujarý nebyl. A tak si tak sedíte v zešeřelé místnosti, potichu, abyste nevzbudili juniorku, samy, protože muž je v práci. A dumáte, jestli to s vámi sekne hned, nebo až za chvíli. Jestli to rozdýcháte. Jestli nemáte rovnou zavolat příslušné instituce. A vůbec si s tím stavem nevíte rady. Ta nešťastná láska aspoň měla jasnou příčinu!

A tak jdete za jediným člověkem, který vám dá rozhřešení. A řekne vám, že máte zablokovanou IV. čakru a že je to naprosto jasné. Jsem býk. Co by měl být spojen se zemí. Jako uzemněný býk tudíž musíte akceptovat fakt, že existují čakry. Musíte se otevřít alternativnějšímu řešení, než jsou pilule proti infarktu. Musíte si přiznat fakt, že když duše strádá, tak vás bolí srdce. Musíte svůj život předefinovat. Pryč, odporný materialisto. Vítej, ctnostný idealisto!

Moje vrchní šamanka a zaříkávačka a masérka a terapeutka v jedné osobě umí tu zablokovanou čakru odblokovat. Stejně tak, jako přijmete fakt, že existují čakry, tak se smíříte s tím, že někdo nad vámi krouží rukama, vy cítíte teplo a nadpozemskou sílu a chvíli nevíte, co se s vámi děje. Musíte mít k takovému člověku maximální důvěru, jinak byste vší silou otevřeli oči a prchli daleko ve strachu, aby vás neočaroval. A já v ní důvěru mám. A tak pokorně ležím a čekám, až to pomine. Až to, co má, doproudí. Zharmonizuje. Vyjde ven a já budu zase volně dýchat. Ona to prostě umí.

To, co bolelo, bolet nepřestalo. Ale už to netíží a nedusí. A když víte, proč to bolí, tak se to dá vyléčit. Meduňkou. Smířením. Pokorou.