Pravidla moštárny

Pravidla moštárny.

Kouzlo Vánoc tak nějak pomine, když mrsknete stromeček z balkónu a postavíte ho do rohu k popelnicím…dekorace jsou v krabici, cukroví vám leze i ušima a občas se ještě někde bodnete o jehličí, co se dokázalo teleportovat z obýváku do všech míst vašeho ne příliš velkého bytu.  Po ulicích se povalují pseudozávěje ošuntělého a matlavého sněhu a na větších prostranstvích se v těch pseudozávějích občas vytrčí zbytky po pyromanských pokusech ze Silvestra. Na nový letopočet si budete zvykat tak přibližně do března a sociální konvence vám pořád našeptává, že byste měli učinit novoroční předsevzetí.

Ach jo! To je taková zodpovědnost! Přijít s něčím novým a neokoukaným a převratným, aby se to mohlo pyšnit nálepkou „předsevzetí“… když nechcete následovat televizní reklamy, které po vánočních radostných děckách, pejscích a maminkách v bílých zástěrkách, vystřídají nachcípaní ubožáci s červeným nosem, či kuřáci první kategorie, kteří si odhodlaně lepí antikuřácké náplasti, či prostorově výraznější nešťastné ženy, co lemtají zázračné nápoje nebo polykají ještě zázračnější pilule… musíte vymyslet něco, co se zapíše do dějin!

Chtěla bych …

aby se Anýz konečně pustil nábytku. Takže ji pořád opakuju „neboj se“! Moc se to neslučuje s velmi častým „buď opatrná“… tak teď nevím, jestli jsem nenajela na zmatenou výchovu. Možná bych měla to samé opakovat i sama sobě. Strach je totiž STRAŠNĚ svazující emoce...řekla bych až paralyzující.

aby vymizela věta „nemám čas“. Nemám čas, čas má mě, pravil klasik.  A tak jistě, jsou momenty, kdy to opravdu není technicky a logisticky proveditelné. Ale jsou zase chvíle, kdy jste trochu líňoučcí a pohodlní a venku je hnusně a chce se vám radši spát a v TV dávají nějaký strašně zajímavý dokument o vnitřním životě chameleonů  a vaše kočka měla v noci emocionální krizi, tak jí chcete být nablízku…

abych byla systematická a disciplinovaná. Ve skřínce..dost hluboko..leží můj sešitek s krásným nápisem Provence, můj blok s nápisem CAE a můj „budu-každý-den-zapisovat-svoje-pocity-a zážitky-abych-se-z-toho-poučila“ diář. Hned vedle je vyštosovaných několik příslušných sad zvýrazňovačů, barevných fixíčků a lepítek.

aby zprofanovaná věta, že v moderní době se díky technice zkracují vzdálenosti, stala konečně skutečností, protože ti, co jsou daleko, se mi díky technice tedy nijak závratně nepřibližují.

 aby se trojjedinost matka-manželka-osobnost dala nějak lépe skloubit.

a aby mě nebolela záda, Anýz neměl rýmičky a kašlíčky ani další jiné dětské choroby, aby všech 20zubů mléčného chrupu vyšlo na svět bez újmy na psychickém zdraví nás všech, abych měla pořád domov, kde jsem donedávna měla svůj pokojíček a hlavně…světový mír!

Místo předsevzetí jsem z toho udělala přání, což mě trochu alibisticky zbavuje povinnosti to všechno splnit…jako bych o půlnoci sfoukla 2014. svíčku.