Intermezzo
Dost jsem to zanedbávala.
Ne snad, že by byla nouze o vtipné
momenty, nebo snad, nedejbože, já přestala být vtipná, ale nějak se kupily
situace k řešení a nějak nebyla chuť. A hlavně, jsem si říkala, že to
stejně nikdo nečte – promiň, mami a sestřičko, vám to ale říkám osobně (a jsem
ještě vtipnější). A že bych leckdy chtěla něco napsat, a vlastně si
autocenzurou stopnu úmysly, protože by se to mohlo někoho dotknout, člověk
nikdy neví, kdo se těma internetama prokouše přesně k vašemu textu. Deník si
už dávno nepíšu, i když jsem se dostala k tomu svému pubertálnímu a velice
(ale velice) se pobavila.
Takže ... vlastně v kostce ani nevím, co se všechno
stalo a stálo za to, sdílet to se světem. Teda pár vyloženě výjimečných
událostí tu samozřejmě byla – když Anýz prvně letěl a prvně se cachtal v moři,
když jsem opustila na týden rodinu kvůli nejkrásnějšímu výletu do Francie nebo,
když jsme oznamovali světu, že už navždycky budeme 4 (a Chumlís). Jenže to už
je s odstupem, to už není vončo. Současná situace mě opět uvrhla do
sociální izolace mateřské dovolené a mně teda nezbývá, než si povídat s počítačem…
Komentáře
Okomentovat