Apollo 13

Už několikrát jsem byla potrestána za to, že jsem se snažila být aktivní matkou. A stejně furt dělám chyby začátečnice, jako třeba slíbit (dopředu!) Anýzovi výlet a úžasně zábavný den. A kam jinam odjet z klidu venkova než do plzeňský Techmanie v období podzimních prázdnin...namotivovala jsem všechny, včetně sebe, že nás v podstatě nemůže potkat nic lepšího, než jít skotačit s ostatními stovkami a tisíci (zoufalých) rodičů a pedagogů do technickými atrakcemi narvanýho muzea. Prožili jsme vášnivou noc, což v překladu lehce porouchaný a nestabilní matky na RD bohužel znamená, že tak kolem druhé ráno jsem při zvedání naší třináctikilový Droběny z nejnižšího postu postýlky zůstala v předklonu s totálně zablokovanou páteří. Tak si lehni a najdi si nějakou polohu, kde tě to nebude bolet, zněla dobře míněná rada muže, co zrovna uklidňoval vyosenou Droběnu, protože matka v křeči vedle kvílela bolestí. Nemohla jsem sedět, stát, ležet, nic. Možná levitovat. Když jsem po zázračné růžové pilulce upadla do bolestného kómatu aspoň na dvě hodinky, jediná věc, na kterou jsem při hledání vhodné polohy myslela, byl obličej Anýze, jak mu říkám, že zablokovaná maminka nemůže nikde křepčit na výletě.  

Ve 4.55 (ano, děkujeme, že jste změnili čas!) stála známá silueta u mý postele, že se hrozně těší do muzea. Jak jsem se nerozumně otočila, pár nožů mi bodlo pod levou lopatkou tak, že jsem se již zcela probrala. To jako nikam nepojedeme, když tě bolej zádíčka? No, já se zkusím dát nějak dohromady, jooo? A budeš se dávat dohromady dlouho? Jako abysme to eště stihli, mami, víš? Vím!  Ještě, že v lékárničce tchánů byly všemožný koňský, konopný a jiný balzámy na klouby a vše, co lidé zralejšího věku potřebují mazat... zobla jsem si růžovou pilulku, napatlali na mě všechno, co slibovalo úlevu (rozuměj, pálilo to jako s.....) 

Lehce zdrogovaná, nevyspalá, nenamalovaná, zato odhodlaná, jsem se jala plnit svoje závazky! S řasenkou v oku jsem ve zpětným zrcátku pošilhávala po spící Elis a libovala si, jak nám to hezky logisticky vychází a že se všechno přece dá zvládnout. Fronta byla úmorná, ale jako dvojmatka a porouchaná seniorka s koňsko - konopným balzámem na zádech jsem se rozhodla mít ostřejší lokty! Zvítězili jsme už za 20 min! Za dalších deset jsme ztratili Elis. Nikdy jsem nechápala, jak rodič může ztratit dítě?!? Proboha! U vodní sekce, kde půlka dětí je mokrejch, druhá horečnatě mačká páčku na pršení a následně letí s lodičkama ke zdimadlu, jsme s Anýzem měly hezkou technickou chvilku s kyblíkama. Elis na mě, v náručí svého otce, zamávala, a když jsem se otočila podruhý, už tam byl jenom otec. Kde máš dítě? Jak já? Byla u tebe! No, ale šla za tebou, když ti mávala! Elííííííí! Naštěstí je naše Droběnka družná a nebojácná (velmi), takže se přilepila na nějakou desetiletou holčičku a sledovaly lodičky spolu. Vidina ztracený Elis v přecpaným muzeu trochu utlumila moje svalový problémy, a vzhledem k její neohroženosti jsem ji asi pětsetkrát chytla a zvedla (opak chyť a pusť) a násilím přidržovala v náručí, což moji ztuhlou páteř rozhýbalo zcela. 

Otec se obětoval a po obědě odvlekl řvoucí dítě v kočáře ven, aby hodinu a půl jezdil po a před areálem Škodovky. A já si s Anýzem prošla všechno eště třikrát, snažila jsem se (marně) vyřešit několik hlavolamů (jestli někdo z vás ví, jak postavit most bez podpěry, sem s tím, jsem z toho vážně dost nervózní!), zjistila jsem, že běžím rychlostí prasete a skáču asi jako kočka, obtiskla jsem se do kuliček, abych měla ještě pádnější důvod pro okamžitou dietu, hladovku, liposukci nebo obří depresi. Trvalo mi asi jen 25 minut, než jsem Anýze dostala z dobrodružnýho hradu, kde se přidružila k nějaký holčičce, která se okamžitě stala její nejlepší kamarádkou a možná by byla ochotná s ní odejít domů a navždy s ní žít.  

Se svěží a vyspalou Elis jsme se statečně pustili i do planetária, kde málem urvala model země a několikrát vyzkoušela pevnost tamějších vitrín. Jako kosmonaut by byla neodolatelná.  

Víte, jak se někdy říká, že si přejete, aby den měl o pár hodin víc? Já teda vítám ručičky, co signalizují odchod teroristek do blaženého bezvědomí.